Je nejstarší součástí města. Katastrální území Libně bylo k Praze připojeno již 12. září roku 1901 .První písemná zmínka o této části je z roku 1363.
Na území Libně se nachází spousta pamětihodností, která se i pouze projíždějícímu vryjí do paměti. Nejvýznamnější je Libeňský zámek. Libeňský zámek je pozoruhodnou památkou rokokového slohu. Zatímco jeho vnější architektura nedoznala od roku 1770 podstatných změn, z interiérů se zachovalo jen málo. Zvláštní pozornost si zaslouží především slavnostní sál v prvním patře východního křídla, který patří od začátku 60. let minulého století k nejvyhledávanějším svatebním síním v Praze. Interiér doplňují pozdně empírová kachlová kamna, původní nábytek se nezachoval.
Nespornou umělecko-historickou cenu má též vnitřek zámecké kaple. Veškerou malířskou výzdobu vytvořil přední český malíř 18. století Ignác Raab. Samotný oltář je dílem sochaře a řezbáře Richarda Jiřího Prachnera, otce projektanta přestavby zámku. Boční oltář a kazatelnu vytvořil staroměstský řezbář A. Krimm a truhlářský mistr Jakub Emplert.
Od začátku 90. let dvacátého století se v prostorách zámku pravidelně konají jarní a podzimní koncertní cykly a od roku 1995 také hudební festival Libeňské jaro mladých, probíhající souběžně s festivalem Pražské jaro. Libeňský zámek je pravidelně přístupný také díky reprezentativním historickým výstavám, které v jeho prvním patře pořádá odbor kultury. Prostory Libeňského zámku lze pronajmout nejen pro účely svatebních obřadů, ale i slavnostních setkání nebo recepcí.
Další památkou na území Libně je Libeňský plynojem, který se tyčí na vrcholu kopce nad Palmovkou. Patří bezesporu mezi výrazné dominanty okolí nejen pro svou mimořádnou polohu, ale především díky kulovému tvaru a výraznému stříbrnému nátěru. Přestože je bývalý plynojem všeobecně známý, patří k těm památkám Prahy 8, o kterých se příliš neví a jejichž osudy zůstávají nezasvěceným často utajeny.
Myšlenka konstrukce kulových plynojemů se poprvé objevila ve druhé polovině 19. století, ale technologicky se podobná zařízení podařilo zvládnout až ve dvacátých letech století následujícího. Základní výhoda plynojemů tohoto typu spočívala ve skutečnosti, že plyn v nich mohl být uskladňován pod relativně vysokým tlakem, což vedlo k výraznému navýšení kapacity při malém zastavěném prostoru. Konstrukci prvního československého kulového plynojemu mělo na starosti Vítkovické horní a hutní těžařstvo, přičemž nýtovanou konstrukci realizovala v roce 1931 pražská ČKD.
Libeňský plynojem o průměru 20 metrů a objemu 4 189 m3 byl snýtován z plechů o tloušťce 14 mm a spočíval na osmi dvojitých ocelových nohách ukotvených do kruhového betonového základu. Při provozním přetlaku 0,3 Mpa (tj. 3 atmosféry) mohl uskladňovat až 12 567 m3 svítiplynu. Zatímco vlastní plynojem byl postaven na kopci nad Palmovkou, příslušná čerpací a regulační stanice byla vybudována na severním úpatí kopce. Obě stavby spojovalo dvojité potrubí pro přivádění, respektive odvádění plynu, a také dlouhé schodiště pro technickou obsluhu. Slavnostní uvedení do provozu proběhlo v červenci 1932. Podle původních plánů měla kolem Prahy vzniknout síť obdobných vyrovnávacích plynojemů, avšak tento záměr nebyl nikdy realizován.
Třicátá a čtyřicátá léta 20. století představovala jeden z vrcholů slávy libeňského plynojemu. Jako jediná stavba na holém návrší plnil nejen funkci, pro niž byl svojí podstatou určen, ale představoval i jakýsi symbol průmyslové Libně. Výrazné umístění do krajiny, jasná viditelnost z dalekého okolí a magická přitažlivost obřího kulového tělesa přispěly k nesmírné popularitě plynojemu jako zdroje inspirace pro představitele tehdejší avantgardy. Po dlouhá desetiletí byl plynojem zachycován na obrazech, kresbách i grafických listech malířů a výtvarníků (František Gross, Václav Sivko, Vilém Heiter, Josef Šíma, Cyril Bouda, Jan Konůpek) a často se stával předmětem zájmu fotografů známých (Miroslav Hák, Josef Sudek, Tibor Honty, Václav Chochola, Josef Ehm) i amatérských. Své místo si našel i v literatuře – ve světě jistě není mnoho plynojemů zmiňovaných v poezii (Josef Škvorecký: Blues libeňského plynojemu). Nepřekvapí, že upoutal i Bohumila Hrabala a plynojem v Libni je zmiňován dokonce i v jedné kramářské písni Vlasty Buriana.
Památek v Libni je opravdu hodně. Není fér zapomenout na památník operace Antropoid, Vodárenskou věž, Grabovu vilu, Zámeček Rokoska a spousta jeiných.